Víkendová akce – návštěva Brna a sklípek Velké Pavlovice

Akce se uskutečnila v listopadu roku 2022, za hlavní asistence kulturního referenta Jardy Douši a Václava Rychtáře. V pátek 25.11.2022 byl naplánován odjezd z Prahy, z Hlavního vlakového nádraží. Pár jedinců se připojilo v Brně, okolo půl šesté večer k hlavní skupince. Počasí v Brně bylo letos v pohodě, svítilo sluníčko a tak mé obavy z loňského roku, kdy byla po celé Moravě sněhová kalamita, se nevyplnily. Na ubytování ve Velkých Pavlovicích dorazili tedy všichni v pořádku, tentokrát (oproti loňsku) bez úhony. Ubytování bylo jako v předchozím roce v rodinném domě, s kuchyňkou, společenskou místností, vinným sklípkem a pro náročnější jedince vybavený i saunou. Ale co s načatým večerem? Někdo z účastníků zájezdu si všiml, že v Pavlovicích je bowling a rychlostí blesku neb mrknutím oka všichni nadšeně souhlasili s navrhovaným turnajem. Do pozdních nočních hodin, se odehrálo mistrovské soutěžení - turnaj, kde těžké bowlingové koule lítaly jako o život. Soupeřů bylo tentokrát 11, a to Jarda Douša, Holler Petr, Svatoš Petr, Rychtář Václav, Kreuzigerová Veronika, Zewdiová Marcela, Modrá Jitka, Zralíková Marie, Váchalová Andrea, Hanzák František a Hovadík Ondřej. Záznamu utkání se chopil Vašek. Všichni se zápalem přímo bojovným se pustili do hry, někteří s takovou vervou, že bum bác, rup – jednomu soutěžícímu kalhoty to napětí nevydržely a kus odhalené končetiny kouká na svět. 😊 Jo, jo, bojovný duch na sebe nenechal dlouho čekat viďte, vždyť 11 hráčů bojovalo o prvenství nebo o život? A konečné umístění? Začnu nejprve ženy, o první místo se podělila Zralíková Marie s Kreuzigerovou Verčou s 124 body, druhá Váchalová Andrea s 120 body a konečně třetí místo Zewdiová Marcela s 118 body. Absolutním vítězem se stal Hanzák František s 209 body, těsně za ním Hovadík Ondřej s počtem 170 (roztrhnuté kalhoty vůbec v tu chvíli nevadily, druhé místo stálo za to) a třetí Rychtář Václav s 165 body. Po odehrání bowlingu se s úsměvem na rtu hráči vracejí na ubytování. Pak už honem na kutě, zítra nás čeká cesta do Brna.

Druhý den 26.11.2022 se vracíme do Brna, kde nás čekala plánovaná prohlídka trolejbusové vozovny Komín. Projekce zaměřená na řídící a informační systém se simulátorem vozidlové části tohoto systému probíhala ve školicí místnosti. Hlavní část prohlídky proběhla na odstavné ploše, kde jsme měli možnost prohlédnout si historické i současné typy trolejbusů nebo montážní vůz údržby trolejového vedení, doplněný o ukázku jednotlivých prvků trolejového vedení. Z odstavné plochy jsme pak nastoupili do trolejbusu na komentovanou prohlídku pracovišť údržby umístěných v přízemí budovy. Před příjezdem do těchto prostor trolejbus projíždí mycí linkou. Tuto možnost jsme bohužel neměli, mycí linka nebyla v provozu. O stavbě trolejbusové vozovny v Brně uvažoval Dopravní podnik města Brna již od 80. let 20. století. Jenže chyběly peníze, proto po mnoha odkladech výstavba začala až na konci roku 1994, kdy byl slavnostně položen základní kámen. Přes některé potíže (zvyšující se náklady, nevykoupené domy na místě plánované příjezdové komunikace) však stavba rychle pokračovala a již na počátku roku 1997 mohla být celá vozovna zatrolejována. Komínská vozovna je dvoupodlažní stavba dlouhá 240 m a široká 35 m. V dolním patře jsou umístěny prostory pro denní a střední údržbu, celé horní podlaží zabírá plocha pro deponování trolejbusů. V areálu se nachází mycí linka a také krytá testovací dráha pro zkoušení opravených trolejbusů. Vozy vjíždí z ulice Veslařské po objetí celé budovy do spodního patra vozovny. Odtud po ošetření pokračují zatočenou rampou do horního patra, odkud je již přímý výjezd do Veslařské ulice, která v tomto místě již přechází na most vedoucí přes výpadovou komunikaci a tramvajovou trať. V srpnu 2021 bylo v komínské vozovně deponováno 59 trolejbusů určených pro osobní dopravu (Škoda 21Tr, Škoda 22Tr, Škoda 25Tr, Škoda 26Tr a Škoda 31Tr), jeden retro trolejbus Škoda 9Tr, a jeden pracovní vůz 14Tr na rozmrazování trolejí. Vozovnou nás provázel vedoucí provozu pan Marian Čech, kterému moc děkujeme za podrobný výklad a zodpovězení všech všetečných dotazů našich zúčastněných.

V odpoledních hodinách pak jen krátká pauza na oběd a šup do brněnského podzemí pod náměstím Zelný trh. “Staré tržiště”, jak ho uvádí listina z 26. června 1293, která vymezovala hranice mezi svatopetrskou a svatojakubskou farností, je možná nejstarší název dnešního Zelného trhu. Už ve středověku se však tomuto náměstí, pro jeho polohu na svažitém terénu říkalo Horní trh. Společně s Rybným trhem a Dolním trhem byl jedním z nejdůležitějších brněnských tržišť. Vzhledem k tomu, že tržiště byla samotným centrem obchodního ruchu, vznikala zde stále větší potřeba skladovacích prostor. Obyčejné zboží zůstávalo při jarmarcích přes noc přímo na tržištích pod dozorem městské stráže, zboží vzácnější se pro větší bezpečnost ukládalo v radních domech nebo v objektech k tomu určeným. Pro zboží, které podléhalo rychleji zkáze, pak byly budovány prostory přímo pod domy kolem tržišť i v přilehlém okolí. Od 15. století, s přibývajícím množstvím skladovaného zboží, vznikaly rozsáhlé sklepní prostory budované hornickou metodou, a to i v několika patrech nad sebou. Sloužily jako lednice k uskladnění potravin a nápojů a často dosahovaly značných rozměrů, různých hloubek a spletitých dispozic. Některá sklepení byla tak rozsáhlá, že bylo možné do nich vjíždět s celým povozem. Podzemními prostorami byl Zelný trh a přilehlé ulice v minulosti doslova “prošpikován”. Menší i větší prostory v různých úrovních, chodby propojující jednotlivá patra, sklepy četných pivnic, taveren, hostinců i krčem, štoly, přivádějící vodu do kašny, i stoky, zbavující tržiště nečistot, vytvořily pod povrchem tohoto náměstí skutečný podzemní labyrint. Kupecký a trhovecký život si také nelze představit bez nejrůznějších hostinských zařízení, kde se obchody domlouvaly, uzavíraly a popřípadě i zapíjely. Zelný trh nabízel takových restaurací a taveren hned několik a většinou se jednalo o podniky velmi známé a vyhlášené. Jedním z nich byl i Hannakův sklep v domě č. 6, založený roku 1843. Po dvanácti schodech sestupovali jeho četní návštěvníci do dlouhého klenutého sklepa, kde se sedávalo u stolů ve dvou řadách s uličkou uprostřed. Hostinský byl ve výčepu a paní hostinská obsluhovala bufet, proslulý specialitami studené kuchyně. Ve 20. století sloužily sklepy domu č. 5 jako sklad zeleniny a potřebám nájemníků. Pravděpodobně neopatrností uživatelů tyto podzemní prostory v roce 1975 vyhořely. Cihelné zdivo požáru odolalo, jeho povrch však pokryl velký nános sazí. Krátce nato byly sklepy zatopeny při poruše nedalekého vodovodního řádu. Začátkem osmdesátých let došlo naštěstí k záchraně těchto prostor. Architektonická úprava pro potřeby restaurace a pivnice U Pandura vytvořila z těchto téměř ztracených míst zajímavé historické prostory a velmi příkladnou ukázku využití středověkých sklepení v současné době. 

Navečer se vydáváme na cestu zpět do Velkých Pavlovic, tentokrát do sklepa na degustaci vína. Posezení bylo v přátelském duchu, byla připravena ochutnávka vína, abychom po náročném dni v Brně uspokojily naše chuťové pohárky. Sklepmistři při degustaci se s námi podělili o mnohé zajímavosti, prostě vše, co se výroby vína týká. A to, že jsou na Moravě dobrosrdeční a ochotní lidé už víme z loňského roku a znovu jsme se o tom přesvědčili. Dobré jídlo ve spojení s popíjením vína, vyvolalo dobrou přátelskou atmosféru, vínečko naladilo naše hrdlo i hlasivky, a sklepem se line zpěv – vínéééčko bíléééé, jsi od meeej miléééééé. Při odchodu ze sklípku byli všichni natolik nadšení dobrým pohoštěním a skvělým vínem, že výše uvedený popěvek zněl ještě dlouho do noci po cestě na ubytování.

Než jsme se otočili, už je tu zas neděle a chvíle rozloučení. Další naše víkendové putování po Moravě končí. Co říci závěrem. Podařená akce, počasí nám přálo, sluníčko svítilo ze všech sil, dobrá nálada nás ani na chvíli neopustila. Pomalu se loučíme a rozjíždíme do svých domovů. Víkend jsme si užili a všichni do jednoho jsme se zase shodli, že nám bylo báječně. HaZa