Jednání o novém Pracovním řádu v DPP skončilo neúspěšně. Personální ředitel předčasně ukončil (pokolikáté už?) jednání.

Údajně poslední kolo jednání o Pracovním řádu proběhlo 27. května 2019 po více než dvou letech od začátku jednání.

Je pravdou, že byly mezi koly dlouhé přestávky, je pravdou, že i několika měsíční. Nicméně je ostudou, že ani po tak dlouhé době, nejsou odbory a zaměstnavatel schopny najít společnou řeč, ač všichni deklarují, že nový Pracovní řád je potřeba přijmout.

Odborová rada od začátku jednání o Pracovním řádu deklarovala jasný cíl. Zaměstnanci DPP musí komunikovat česky. Vede nás k tomu obava z vývoje sociálně politické situace, ze stavu pracovních sil na trhu práce i z praxe. Prakticky každý z nás se setkal se Slovákem a skoro každý se pak jistě setkal s Ukrajincem či Vietnamcem a někdo se setkal i dalšími národy, a to i při plnění pracovních úkolů. Například u tramvají jezdí spousta, jak se říká, „naplavenin“. Mimo jiné Rusové, Ukrajinci, Bělorusové, Bulhaři, Černohorci, Srbové a další národy bývalé Jugoslávie. Často slyšíme „mašina mógla, mašina kaput, něznajem… sám a z vlastní zkušenosti mám kupu příkladů, třeba jak jsem přišel o přestávku, protože „taky kolega“ nerozumí psanému textu v jízdním řádu a stoupl si za mne ve smyčce, ač měl jet jinou kolejí (a já pak musel na jeho čas, přestávka, nepřestávka..) a za kolo, co si myslíte.. to samé. Komunikace v cizím jazyku může být v provozu MHD nebezpečná a Odborová rada je si toho (na rozdíl od jiných) vědoma.

Po letech tedy Pracovní řád konečně dospěl do finále. Zbylých pět paragrafů (např. šmírování lidí kamerami či oprávnění ke kontrole požití alkoholu) se 27. května horko-těžko dořešilo. Pokud pomineme nějaké úpravy ve stylizaci vět (ke kterým jsme se ani nedostali), tak posledním oříškem je a bude komunikační jazyk.

Je veřejným tajemstvím, že zaměstnavatel trvá na komunikaci i ve Slovenštině, už proto, že finanční ředitel je Slovák a ač je v Praze už léta, dosud se nenaučil mluvit česky (třeba na rozdíl od pí Krnáčové či p. Babiše). Ano, samozřejmě, máme tu i celou řadu řidičů Slováků, určitě jsou i na dílnách a dost možná i v kancelářích. Ale upřímně, oni jsou zde hosté, ne my Češi... Oni tady chtějí dobrovolně dělat. Slováci mají doma slovenštinu dokonce schválenu jako úřední jazyk, na rozdíl od Čechů, kteří si nechávají vše líbit a každému cizinci se snaží zavděčit… Zkuste ale na Slovensku trvat na své Češtině v práci. Zkuste to v Německu, v Rakousku, kdekoli…

Odborové radě (OR) bylo nicméně sděleno, že bez Slovenštiny bod o komunikačním jazyku zaměstnavatel prostě neschválí. Po letech handrkování tedy OR nabídla kompromis o toleranci Slovenštiny. Zdálo se, že poslední bod Pracovním řádu je tedy vyřešen. Zdání ale klame.

Jakou komedii s námi na jednání sehráli, za to by se nemuseli stydět ani v Národním… Člen Dozorčí rady (DR) Obitko si najednou vzpomněl, že co když někdo, někomu, Slovensky neporozumí a že by mohl tedy nastat problém, další členové DR pokyvovali hlavami a personální ředitel po čtvrthodině pauzy, přišel s nápadem, jak to řešit…. že jazyk (a jaký) bude součástí požadavku na pozici v Katalogu prací. Vida je… Být tam někdo jiný, asi by to prošlo, ale Zabloudil si prostě hlídá Odborová práva a tak hned reagoval jasným stanoviskem NE. Katalog prací totiž podléhá jen projednání, ale Pracovní řád schvalují i odbory. A to je sakra rozdíl.

Při projednání můžete nesouhlasit, jak chcete, ale zaměstnavatel si to stejně nakonec udělá po svém… Ano tak to chodí a často to tak v DPP chodí. Viz veškeré outsourcingy (tj. rozprodej podniku i se zaměstnanci jako s otroky – např. Škodovka, Siemens u metra, ale i energie na České teplo, IT služby, předprodeje jízdného, právní služby, ubytovny, vrátnice agentuře, vnitropodniková doprava… atd.). Odbory tehdy taky nesouhlasili, ale podnik to stejně prodal a jen málo z toho, i přes nevýhodnost, se zpět do DP zas vrátilo (např. IT či právníci). Nebo přesun plánovačů směn na CDéčko… dokud byli ve vozovnách, věděli kdo, odkud jezdí a dávali lidem dle toho začátky či konce směn. Nyní, odtrženi od reality, tam mrskají, co se jim hodí a lidi jsou pak naštvaní. I to je důvod, proč lidi z podniku odcházejí. Osobně jsem před tím varoval, vypracoval oponenturu, bylo to marný, podnik to s námi projednal a stejně si to zavedl po svém.

Ale zpět k Pracovnímu řádu. Když tento „nápad“ neprošel, kvůli odmítnutí Odborovou radou, personální ředitel, po krátké diskuzi, kdy kolega Olejár doporučil ponechat jen češtinu, když že někteří cítí problém se slovenštinou, další jednání ukončil (ač se mohlo jednat dál, např. o stylizaci vět) s tím, že letos už jednání o Pracovním řádu nebude…a basta.

Nebude, tak tedy nebude. Než špatný Pracovní řád, tak raději žádný. Podpis Odborové rady prostě nebude tam, kde by byl pro naše členy nevýhodný. Pracovní řád schvalují i odbory a své právo si upřít nedáme. Už tak jich máme málo.

Podle mne není správné se vůči sociálnímu partneru takto chovat. My taky často vyslechneme hodiny debat o ničem, či věci, se kterými se neztotožňujeme a přesto na jednání vydržíme. Pokud nechci s druhým jednat, těžko se pak asi dohodneme.

Další jednání je kolektivní vyjednávání, již 3. června. Snad do té doby emoce odpadnou a dospějeme k cíli, který udrží zaměstnance v DPP. Zaměstnavatel je si prý vědom, že mu lidé utíkají, ale náš nápad na stabilizaci lidí, zvýšením letového příplatku (za odpracované roky) min. o tři Kč (pět set měsíčně) přitom odmítá jako finančně neúnosný…. místo toho nabízí „zlepšení prac. prostředí (např. výměny záchodů...) či vyšší „prémie“… pěkně děkuji… Tak uvidíme…

-JZ-